Mnoho lidí zná ten příjemný, ale obtížně popsatelný pocit uspokojení, když pohladíte psa a ten se za to na vás podívá zamilovanýma očima. My co se psy jezdíme za mentálně a fyzicky handicapovanými dětmi zase vidíme, jak příznivě na ně kontakt se psem po několika minutách působí. Dítě se uvolní, začne mluvit, dává najevo radost. Víte ale, že toto vzájemné pozitivní působení člověka a psa bylo teprve nedávno vědecky prokázáno?

Tak zvaný attentionis egens (což je latinský výraz a může znamenat přátelské chování, pozitivní působení při kontaktu, vyhledávání pozornosti nebo také opětovanou lásku) byl poprvé definován na biochemické úrovni u dvou různých živočišných druhů (člověk, pes) profesorem J. S. J. Odendaalem z Tshwane University of Technology z Jihoafrické republiky. Pan profesor o tom dne 12. dubna 2007 referoval na České zemědělské univerzitě v Praze v rámci semináře o "Zoorehabilitacích a aktivitách se zvířaty pro rozvoj osobnosti“. Tento seminář je součástí projektu JPD3, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem, Státním rozpočtem ČR a rozpočtem hlavního města Prahy.

Při výzkumu byl sledován pozitivní efekt kontaktu mezi zdravými, dospělými milovníky psů a zdravými, povahově vyrovnanými, dospělými psy. Do pokusu bylo zapojeno celkem 18 lidí a 18 psů. V experimentální skupině měli lidé své vlastní psy, v kontrolní skupině přišli lidé do kontaktu s neznámými psy. Z literatury víme, že při pozitivních emocích vylučuje člověk hormony, které tlumí bolest a způsobují euforii (dopamin, ß-endorfin, fenyloctová kyselina) nebo které hrají významnou úlohu v sociálních vazbách a v poskytování péče (oxytocin a prolaktin). Na druhé straně se snižuje produkce hormonů vyvolávajících negativní pocity jako je například stresový hormon kortizol. Jak je to ale s vylučováním těchto hormonů při vzájemném pozitivním kontaktu mezi člověkem a psem?

Při tomto pokusu byl před kontaktem a po kontaktu mezi lidmi a psy účastníkům pokusu, psům i lidem, odebrán vzorek krve a v něm stanoveny hodnoty těchto látek. Navíc byl lidem i psům měřen krevní tlak. Bylo dosaženo zajímavých výsledků: V průběhu vzájemného pozitivního působení statisticky významně poklesl průměrný arteriální krevní tlak (mmHg) a to jak u lidí, tak u psů. Pokles začal zhruba za pět minut po kontaktu a byl ukončen za dvacet čtyři minut. Zároveň v krevní plazmě rostla koncentrace dopaminu (pg/l), ß-endorfinu (pmol/l) a fenyloctové kyseliny (pg/l). Významně vzrostla i koncentrace oxytocinu (ng/l) a prolaktinu (ng/l). Vysoká statistická významnost (p = 0,01) v rozdílu mezi měřeními před a po kontaktech mezi lidmi a psy v experimentální a kontrolní skupině byla prokázána jen u oxytocinu. Množství oxytocinu bylo vyšší v experimentální skupině, kde se lidé setkávali se svými vlastními psy. Koncentrace kortizolu (nmol/l) v plazmě se významně snížila jen u lidí (u psů nebyl tento ukazatel statisticky významný). To ukazuje, že vlastnictví zvířete jako společníka je často u člověka spojeno s jeho lepším zdravotním stavem, neboť může působit jako prostředek k uvolnění stresu.

Z výsledků prof. Odendaala vyplývá:

Pozitivní působení psa na člověka a opačně má reálný základ v biochemických reakcích. Výše uvedené neurosekrety jsou pak hlavními indikátory fyziologických pochodů spojených s pozitivními interakcemi. Pozitivní působení psa na člověka a opačně tedy není pouhým „placebo efektem“ (léčebným postupem při němž si člověk zlepšující účinek na systém či onemocnění vsugeruje, který však ve skutečnosti nemá specifický účinek na léčený stav).

Výsledky podporují teorii, že pokles krevního tlaku může být indikátorem souběžně probíhajících biochemických změn. V případě, že není možné provést biochemickou analýzu, může být mnohem jednodušší měření krevního tlaku spolehlivým indikátorem fyziologických účinků pozitivního kontaktu člověka a psa.

Jestliže psi prožívají ty samé důsledky pozitivních fyziologických účinků jako lidé, pak jsou v průběhu příznivě působící zooterapie vystaveni léčebným účinkům stejně jako lidé. Zkrátka pozitivní působení mezi nimi je skutečně vzájemné. To může vysvětlit úspěšnost soužití člověka a psa u nejrůznějších kultur v průběhu tisíciletí.

To, že vzájemné pozitivní působení mezi člověkem a psem trvající pět až čtyřiadvacet minut může mít za následek statisticky významný pokles krevního tlaku a další fyziologické účinky je informace důležitá i z pohledu canisterapeutické praxe. Skutečný kontakt za účelem naplnění potřeby opětovaného pozitivního působení nemusí být nijak dlouhý, stačí 5 až 10 minut. Prakticky to znamená, že místo dlouhou dobu trvajících canisterapeutických sezení je možné provádět krátká, avšak častěji opakovaná sezení. Např. tři dvaceti minutová sezení za den místo jednoho šedesátiminutového, zvláště jedná-li se o známé zvíře.

Závěr: Tyto informace je možné použít jako zdůvodnění pro využívání zvířat v zooterapii.

Radko Loučka

Zpět:

---

© 2009 INFO    Home - O společnosti - Podmínky používání a ochrana dat